Mapa okresů Česká Lípa a Německé Jablonné
03.07.2014
Mapa okresů Česká Lípa a Německé Jablonné, navrhnul a kreslil H. Blumtritt, upravil Josef Maštálko, turistické cesty kreslil B. Kinský. Česká Lípa, J. Maštálko, 1930, barevný tisk Jan Künstner, 1:75 500, 63x50 cm, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, sign. 57 410, KA - 13
Přehledná českojazyčná mapa pro okresy Česká Lípa a Jablonné v Podještědí vznikla díky českým učitelům odborných předmětů a také za přispění českolipského německého učitelského spolku. Česko-německá spolupráce ve vzdělávání je jedním z posledních regionálních příkladů před závažnými politickými změnami v Německu roku 1933. Ty měly závažný a ve svém důsledku tragický dopad na soužití obou národností až do roku 1945.
Celozemská kartografická produkce byla bohatá, zvláště německá, již za Rakousko-Uherska. Přesto je nutno považovat za užitečné tehdejší vydání podrobnějšího, regionálního českého přehledu, který mohl posloužit také pro výuku zeměpisu na základních (obecných) školách a gymnáziích.
Dílo už obsahovalo obvyklé moderní kartografické prvky, například barevně značené turistické cesty, které do mapy zakreslil Bohumil Kinský. Právě on mohl při této práci osvědčit kromě pedagogického vzdělání důkladnou obeznámenost se znázorněným prostorem, v němž se vyznal jako chodec i zkušený fotograf. Sám vydal šest turistických průvodců po severních Čechách.
Německé a české pomístní názvy pomohli zpracovat odborní učitelé B. Kinský, K. Marek, J. Hanuš a J. Maštálko za přispění Josefa Vítězslava Šimáka, profesora z Karlovy Univerzity. Tento historik a turnovský rodák znal příhraniční kraj velmi dobře.
Autoři mapového díla vycházeli jak z pečlivého studia geografie, tak ze statistiky. Doložili to sdělením: „Pod názvy osad jsou čísla udávající výsledky úředního sčítání lidu v roce 1930".
Žáci však zřejmě více ocenili legendu v pravém dolním rohu. Představovala totiž svým způsobem nápovědu, neboť odkazovala na zakreslené silnice, železnice, vodní toky a rybníky. Vrstevnice scházely, ale zastoupila je různobarevná označení zeměpisných výšek.
Karte der Bezirke Böhmisch Leipa (Česká Lípa) und Deutsch Gabel (Jablonné v Podještědí), Entworfen und gezeichnet von Josef Maštálko, Wanderwege wurden von B. Kinský gezeichnet. Böhmisch Leipa, Josef Maštálko, 1930, Farbdruck Jan Künstner, 1:75 500, heimatkundliches Museum und Galerie in Böhmisch Leipa, Sign. 57 410, KA - 13
Die übersichtliche tschechischsprachige Karte für die Bezirke Böhmisch Leipa (Česká Lípa) und Deutsch Gabel (Jablonné v Podještědí) entstand auf Betreiben tschechischer Fachlehrer und mit Unterstützung des Leipaer deutschen Lehrervereins. Die tschechisch-deutsche Zusammenarbeit in der Bildung ist eines der letzten regionalen Beispiele für Kooperationen dieser Art vor den gravierenden politischen Änderungen in Deutschland des Jahres 1933. Diese hatten grundlegende und in der Konsequenz auch tragische Folgen für das Zusammenleben beider Volksgruppen bis zum Jahr 1945.
Die das gesamte Land erfassende - besonders die deutsche - kartografische Produktion war reichhaltig, und das bereits zu Zeiten Österreich-Ungarns. Dennoch ist die damalige Herausgabe der ausführlicheren regionalen tschechischsprachigen Übersicht als nützlich zu betrachten, zumal sie auch zum Geografieunterricht an Volksschulen und Gymnasien als Lehrmaterial herangezogen werden konnte.
Das Werk enthielt die üblichen modernen kartografischen Elemente, z. B. die farbliche Kennzeichnung der Wanderwege, die von Bohumil Kinský in die Karte eingezeichnet wurden. Er konnte sich bei dieser Arbeit ganz besonders durch seine pädagogische Bildung sowie durch gründliche Kenntnis des dargestellten Raums bewähren. Er hatte seine Kenntnisse sowohl durch Wanderungen als auch durch Fotografieren erworben. Selbst gab er sechs Wanderführer für Nordböhmen heraus.
Die deutschen und tschechischen Ortsnamen wurden von den Fachlehrern B. Kinský, K. Marek, J. Hanuš und J. Maštálko unter Mitwirkung von Josef Vítězslav Šimák, Professor an der Karlsuniversität, bearbeitet. Dieser aus Turnau (Turnov) stammende Historiker kannte das Grenzgebiet sehr gut.
Die Autoren dieses Kartenwerks gingen sowohl von einem gründlichen Studium der geografischen Gegebenheiten als auch von Statistiken aus. Sie belegten dies mit der Mitteilung: „Unter dem Namen der Siedlung sind Zahlen angeführt, welche aus der amtlichen Volkszählung von 1930 hervorgegangen sind."
Die Schüler wussten offenbar die Legende in der rechten unteren Ecke zu schätzen. Diese stellte nämlich auf ihre Weise eine brauchbare Anleitung dar; denn sie weisen auf die eingezeichneten Straßen, die Eisenbahn, die Wasserläufe und die Teiche hin. Höhenlinien fehlen; dafür werden die geografischen Höhen mit verschiedenen Farben markiert.