Special-Karte des Leitmeritzer Kreis – resp: polit
23.06.2014
Special-Karte des Leitmeritzer Kreis - resp: politisch. Verwaltungsbezirkes nach der politischen Eintheilung Böhmens v. Jahre 1868. Nach ämtlichen Kundmachungen entworfen, , tisk a vyd. W. Morauer, Litoměřice 1874, litografie
Nové politické a správní dělení Českého království přimělo Eduarda Schmidta k zanesení změn do speciální mapy pro Litoměřický kraj. Díky statistikám mohl do obrazového díla začlenit informace o politickém členění oblasti o rozloze 62,6 čtverečních mil. Osm měst mělo úřad okresního hejtmanství, okresních měst bylo dvacet s celkovým počtem 437 000 obyvatel. Právní rozdělení znamenalo existenci krajských soudů v Litoměřicích (Leitmeritz) a v České Lípě (Böhmisch Leipa) s devatenácti okresními soudy ve 128 katastrálních obcích na ploše 55 čtverečních mil. Žilo zde 413 000 obyvatel.
Poznámky vysvětlující mapové značky činí jako obvykle rozdíly mezi městy, městysi, vesnicemi a samotami, registrují však i úřady krajských a okresních hejtmanství i soudů. V Litoměřicích od roku 1655 sídlí také biskup, proto je pozornost věnována farním kostelům a lokáliím, klášterům i osaměle stojícím kostelům. Šlechtická sídla představují obývané zámky i zříceniny hradů. Ekonomiku reprezentují zemědělské a hospodářské dvory, ovčíny, myslivny, cihelny a hutě, větrné mlýny, pily, papírny, valchy, vinice a lesy. Vodohospodářství sledovalo řeky, rybníky i potoky. Zvláštní společenské postavení měly lázně. Pozemní komunikace se také zde rozlišují na císařské a obchodní silnice, cesty, železnice již hotové, ve výstavbě i teprve projektované. Svůj význam stále měly poštovní stanice a místa, odkud bylo možné poslat dopisy. Hranice odděluje státy, kraj, okresy, působnost krajských a okresních soudů i hejtmanství.
Mapa Litoměřického kraje je poměrně podrobná, avšak přehledná. Terén sice žádné šrafování nesleduje, i tak si o něm lze aspoň zčásti učinit představu podle míry souvislého zalesnění, které symbolizují skupiny stromků. Severozápadní hranici se Saskem se autor téměř nevěnoval. Vyznačil pouze směry toků a pokračování silnic nebo železnice, např. do Bad Schandau. Pomístní názvy jsou důsledně německé nebo poněmčené. Neznámý čtenář si do mapy poznamenal perem číselné značení některých kót ve Šluknovském výběžku a v několika případech dokonce připsal německý název vrcholu („Lausche, 2520", nyní Luž 792 m n. m., „Finkenk. 2592", nyní Jedlová 774 m n. m.).
Special-Karte des Leitmeritzer Kreis - resp: politisch. Verwaltungsbezirkes nach der politischen Eintheilung Böhmens v. Jahre 1868. Nach ämtlichen Kundmachungen entworfen, Eduard Schmidt, gedruckt und herausgegeben von W. Morauer, Leitmeritz 1874, Lithografie
Die neue politische und administrative Aufteilung des Königreich Böhmens veranlasste Eduard Schmidt dazu, diese Änderungen in eine Spezialkarte für den Leitmeritzer Kreis einzutragen. Mit Hilfe von Statistiken konnte er in das Kartenwerk Informationen über die politische Gliederung des 62,2 Quadratmeilen messenden Gebietes einbringen. Acht Städte waren Sitz einer Bezirkshauptmannschaft, an Bezirksstädten gab es zwanzig mit einer Gesamteinwohnerzahl von 437 000. Die juristische Aufteilung bedeutete die Existenz von Kreisgerichten in Leitmeritz (Litoměřice) und in Böhmisch Leipa (Česká Lípa) mit 19 Bezirksgerichten in 128 Katastralgemeinden auf einer Fläche von 55 Quadratmeilen. Hier lebten 413 000 Einwohner.
Die Zeichen auf der Karte machen wie üblich Unterschiede zwischen Städten, Marktflecken, Dörfern und Einsiedeleien, registrieren aber auch Kreisämter, Bezirkshauptmannschaften und Gerichte. In Leitmeritz gibt es seit 1655 auch einen Bischof; daher gilt eine besondere Aufmerksamkeit den Pfarrkirchen und Lokalien, Klöstern und allein stehenden Kirchen. Adelssitze werden durch bewohnte Schlösser und Burgruinen dargestellt. Die Wirtschaft wird repräsentiert durch landwirtschaftliche und wirtschaftliche Höfe, Schäfereien, Forsthäuser, Ziegeleien und Hütten, Windmühlen, Sägemühlen, Papiermühlen, Walken, Weinberge und Wälder. Für die Wasserwirtschaft stehen Flüsse, Teiche und Bäche. Eine besondere gesellschaftliche Stellung hatten die Badeanstalten. Die Kommunikationswege über Land teilen sich in kaiserliche und Handelsstraßen, Wege sowie bereits in Betrieb bzw. im Aufbau befindliche oder aber erst projektierte Eisenbahnstrecken. Eine wichtige Bedeutung hatten nach wie vor die Poststationen und die Orte inne, wo man Briefe aufgeben konnte. Die eingezeichneten Grenzen trennen Staaten, Kreise, Bezirke sowie die Wirksamkeit von Kreis- und Bezirksgerichten.
Die Karte des Leitmeritzer Kreises ist verhältnismäßig detailliert, aber übersichtlich. Die Landschaft wird durch keinerlei Schraffierung unterschieden; aber auch so kann man sich auf ihr eine Vorstellung vom Maß der Bewaldung machen, die durch Baumgruppen symbolisiert wird. Der nordwestlichen Grenze zu Sachsen widmet sich der Autor fast gar nicht. Er wies lediglich die Richtungen der Flussläufe und der Fortsetzung des Landstraßen und der Eisenbahnstrecken, z. B. nach Bad Schandau, aus. Die Ortsnamen sind konsequent auf Deutsch oder eingedeutscht gehalten. Ein unbekannter Benutzer hat mit einer Feder einige Kotierungen im Schluckenauer Ausläufer vorgenommen und in einigen Fällen den deutschen Namen der Gipfel hinzugeschrieben, z. B. „Lausche 2520" (jetzt Luž 792 m ü. M.), „Finkenk. 2592" (jetzt Jedlová 774 m ü. M.).